Libyjský Epilog
Přidal Paji dne 22. December 2009
My
My tři, Jirka, Honza a já, se známe dobře od naší společné výpravy do Maroka na podzim 2007 a myslím, že jsem dohromady tvořili docela dobrý tým. Honza poskytl v prospěch naší libyjské anabáze svůj suprový a opečovávaný karavan a dost těžce nesl veškeré ujmy, které jej cestou potkaly. Nedivím se mu. Měl respekt před dunami a užíval si to náramně. A zvládl to, na rozdíl ode mě, bez jediného problému. Jirka nám byl rádcem a pomocníkem při technických i jezdeckých problémech, které přicházely, naštěstí v nepříliš závažné míře. Problémy jsem nejvíce asi dělal já. Jednak jsem se po 8 dnech ježdění na motorce zrakvil tak, že už jsem na motorku v dunách mohl zapomenout a druhák se mi občas stávalo, že jsem v euforii naprosté svobody jel v poušti jinam, než zbytek výpravy. Jednou mi dokonce kluci dost vynadali. Právem. Ale jsem moc rád, že jsem do Libye jel společně právě s Jiřím a Honzou.
Oni
Jestli naši průvodci, Khaled a Šukri, byli typičtí představitelé arabské rasy a muslimské víry, opravdu nevím. Asi ano. My jsem plně respektovali jejich zvyky a náboženské úkony. Oni zase tolerovali, že jsme si každé ráno a večer dávali švestkovou či jinou dezinfekci. A nebo si utírali prdel toaletním papírem. Oba se o nás perfektně starali, neskutečně dobře vařili a byla s nimi legrace. Myslím, že rozdíl mezi „My“ a „Oni“ se každým společně stráveným dnem velmi zmenšoval. Oni nám říkali svou životní filosofii a my si prožívali tu naši.
Ony
Na první pohled je arabský svět světem pouze mužů. Na první pohled. Na jihu v odlehlých pouštních oblastech vidíte dámy jen sporadicky, když jdou (nikdy ne sami) do obchodu nakoupit či někam vedou své děti. Nikdy však zde nejsou vidět večer po setmění v kavárnách ani jinde. Některé jsou kompletně zahaleny a jsou jim vidět jen oči, většinou mají šátek, který kompletně zakrývá jejich vlasy. Jen na severu ve velkých městech jsme viděli dámy prostovlasé. Ptal jsem se Khaleda, zda by přeci jen ženy nechtěly více ukazovat své krásné tváře. Dostalo se mi standardní muslimské odpovědi, že zahalení žen jim maximálně vyhovuje, protože je to na jejich vlastní ochranu. I snad proto jsou arabští návštěvníci naší vlasti někdy jak utržení z řetězu. Zažil jsem to na vejšce a Khaled shodou okolností za totáče navštívil tehdejší Gottwaldov.
BMW 650 Xchellange
Ačkoliv měla Honzova motorka už ledacos za sebou, prokázala svoji naprostou spolehlivost a úspornost. Jedinou poruchou byl proražený chladič od kamínku, kterou jsme ale docela rychle opravili a pak jsme řešili elektriku na kontaktech na řidítkách, kam se dostával písek. Ač má nádrž jen na 8 litrů benzínu, tak při nejdelší etapě dojela na jedno natankování motorka dál než moje KTM690R s nádrží na 12 litrů. Honza taky nemá mých více jak 100 kg a tak menší výkon a měkčí pérování zejména vpředu nebylo zase takovým problémem. Trochu laboroval s nastavením zadního pneumatického pérování ale pak se podařilo nastavit optimální natlakování. Pneu Mitas C-18 vzadu (mouse) a C-16 vpředu (duše) se ukázala jako velmi dobrá volba do písku. Celkový dojem velmi dobrý.
KTM 530 EXC
Přípravě tohoto ostrého endura věnoval Jiří mnoho času již před cestou. Byla to naše jednoznačně nejlehčí motorka, a to i když ji Jiří před cestou vybavil 20-ti litrovou nádrží. Měl jsem možnost se na ní párkrát svézt a jsou na ní znát ryze sportovní rysy. Daní za jízdu na ostrém enduru je nutnost každých 15 motohodin vyměnit olej a filtry, což Jiří za dobu naší cestu udělal 2x. Závady byly spíše drobnější. Jednou nám dost dlouho trvalo přijít na to, že motorka vždy po pár km zdechne, protože byl nefunkční odvzdušňovací ventil v nádrži. Pak Jirka ještě měnil svíčku. Zvolené pneu Michaelin Desert se sice vpředu ukázalo jako bezproblémové, ale vzadu zejména v písku byla trakce nedostatečná. Proto Jiří v polovině provedl výměnu za Mitas C-18. Na to, že ostré enduro není podle mne na takto velmi dlouhé cesty v poušti nejvhodnější stroj, tak motorka určitě nezklamala.

Jiří před jízdou v poušti na KTM 530 doporučuje zejména tyto úpravy:
• kluzáky přední vidlice chránit neoprenovými návleky zamezující se pronikání písku do gufer vidlic
• kryt motoru – nejlépe dural osvědčil se v kamenitých úsecích
• větší nádrž – 9l. originál při jízdě v písku stačí na max.100km, což při občasném zakufrování je nedostatečné. Nahradil jsem ji 21 l Acerbis, která mimo jiné také lépe chrání chladič a slouží k dolévání benzínu do ostatních motorek.
• chladič jsem vybavil dodatečným ventilátorem - NEZBYTNÉ pro jízdu v dunovém poli
• molitanový filtr vzduchu doplnit o hrubý molitanový předfiltr a přes to převléct suchou „pučochu“ (viz. doplňky KTM hard parts) – filtr jsem měnil 2x, předfiltr pouze vyprášil a punčochu stačí vyprat ve vodě
• řetěz doporučuji při jízdě pískem či prachem nemazat, nebo pouze řídkým olejem (např.WD)
• zadní rozetu namontovat rozhodně ocelovou či Supersprox, která má větší výdrž než dural
• sekundární převod jsem použil 13:45ti tedy spíš do pomala, to se ukázalo jako nepříliš vhodné, neboť při přejezdech po pistě, kdy je jediná možnost motorku trochu šetřit, jsem na vytočenou šestku tak tak stíhal skupinu ostatních motorek a aut průvodců, která mnohdy letí 100km/h. Naopak plný plyn na dvojku ve finále výjezdu na dunu již znamenal zahrabání zadního kola a zastavení motorky. Příště si vezmu kolečko o 1-2zuby větší.
• nastavení tlumení podvozku jsme na obou KTM upravovali do měkka, zejména z důvodu časté jízdy po roletách na pistě. Tvrdší standardní či sport nastavení je sice vhodné do písku a poskakování ve wádí ale na dlouhých roletách při jízdě v sedě nesnesitelné.
• duše použít silnostěnné cross (levnější varianta) či obout mousse který se ukázal bezproblémový
• vhodný je také popruh uchycený k podsedlovce sloužící jak k tahání motorky z písku, tak případné uchycení kurty při tažení jiného stroje

KTM 690 R
Jelikož jsem veškeré mé dosavadní výpravy provedl na velkých GSech, tak jsem se tohoto endura trochu obával, že to pode mnou neujede. Že to někde zdechne a bude problém. I proto jsem motorce věnoval více pozornosti, než obvykle. Vezl jsem sebou náhradní páčky, řadičku, duše, pneu, všechny možné filtry, olej a já nevím co ještě. Před cestou jsem zvyšoval řidítka, kompletně vyházel všechny možné šrouby, co drží plasty k chladiči a nahradil je páskami. Motor ochránil karbonovými víky na obou stranách a těsně před odjezdem první etapy až v Libyi namontoval TT padáky na ochranu chladiče. Musím říci, že mě motorka velice pěkně překvapila. Výkon je naprosto dostatečný. Většinou jsem jezdil na palivovou mapu č.3 a v závěru zejména pro výjezdy na vysoké duny jsem přepnul na mapu č.2. Podvozek fungoval perfektně. Za zadním tlumičem jsem nic nedělal a přední jsem nastavil měkčí na lepší jízdu po roletě. Sice mám vždy po nastartování pocit, že motor haraší jako šicí stroj, ale to je prý u KTM normální. Převodovka funguje bez problémů, ale někdy se mi dařilo při řazení nahoru trefit falešný neutrál. Což je někdy dost nepřijeté. Jediné, co jsem na motorce dělal, byla v půlce výměna vzduchového filtru (standardní papírák) a utažené pár šroubů na krytech výfuku. To je všechno. Jinak vše fungovalo naprosto přesně jak mělo. Byla to jednoznačně motorka s největším výkonem, co jsme měli. Pneu jsme měl stejné jako Honza a rovněž naprostá spokojenost. Její využití pro tuto náročnou cestu byla dobrá volba. Spotřeba v dunách šplhala nad 8 l /100Km ( na nádrž jsem najel tak 140 km), na pistě se držela ale určitě nad 6l/100km. Ale když je benzín v Libyi za cca 2,70 Kč/litr, tak kdo by řešil spotřebu po finanční stránce. Bylo však nutno počítat, že pro plánování jednotlivých tracků budeme na každou motorku a den potřebovat jeden 20l kanystr benzínu.

Celkově jsme s našimi stroji neměli téměř žádné problémy a všechny úpravy na motorce před cestou se ukázaly jako užitečné (laděná koncovka, padáky, víka motoru, podložka pod víko nádrže, pásky místo šroubů na chladiči, krosové pneu, mouse,..).


Trasa
Já osobně podle GPS najel v Libyi na motorce téměř 1800 km a kluci se zřejmě kvůli mé absenci v posledních 2-3 dnech určitě dostali na úroveň 2000 km. Až na trasu Sardalas – Tikarkiba, které byla po asfaltu, jsme všechno jeli po pistě nebo v v dunách. Denní průměr byl tak okolo 200km.


Paji

Další: Velká libyjská arabská lidová džamahýrie